Najčastější mýty o lásce

Moderní psychologie a neurovědy dnes vstupují do oblasti vztahů a lásky a zbavují je romantického klišé. Poukazuje se na to, že láska není emoce, jak si většina z nás myslí. Je to program, mentální komplikovaný proces, který je emocemi “pouze” podporován.


Pro naše účely si pod pojmem vztah představte vztah dvou lidí (přesto, že dneska již víme, že můžeme prožít život sami, pokud chceme, nebo ve vztahu tří a více lidí- tzv. polyamorie či jiných alternativ vztahů). Proč na tento fakt upozorňuji je ten, že dobrovolný vztah dvou lidí, kteří se berou z lásky, je poměrně nový. Dřív bylo spojení dvou lidí sňatkem považováno za čistě majetkovou záležitost.


Vztahy, tak, jak je známe dnes jsou tady zkrátka velmi krátce, a proto je potřeba si toho vážit, protože je taky možné, že bychom o ně mohli velmi rychle přijít. Ve vztazích máme velký zmatek a mýty, které kolem nich kolují, tomu dvakrát nepřispívají. Pojďme se na některé z nich podívat a říct si, jak tomu skutečně je, a jak se vyvarovat vztahům závislým, toxickým, zkrátka nezdravým, pro nás.



MÝTUS 1: ,, NA KAŽDÉHO ČEKÁ TEN PRAVÝ/PRAVÁ.“


Nečekejme, že někde tam venku čeká ten jeden pravý, který má na čele napsáno „ Pro Jarunku“ a ona zase, že má na tom svém napsáno „ Pro Bohouška“. Že se tihle dva se potkají a bude to láska na první pohled a na celej život. A jestli je to ten pravý/pravá, tak se nepodvedou, neublíží si a všechno půjde, jako po drátkách.


Čekárny terapeutů plní lidé, kteří si myslí, že jsou divní, protože jim vesmír (nebo kdokoliv jiný) ještě neposlal „toho pravého“ nebo „tu pravou“. Kteří mají pocit, že museli udělat něco hrozného, když „na ně se nedostalo“. Takhle to bohužel/bohudík nefunguje. A už vůbec to nefunguje tak, že nám vesmír někoho pošle se vzkazem „To je on. A teď to nepodělej.“


Vztah je práce. Vztah je něco, co bychom měli budovat. Tím, že se dva dají dohromady práce nekončí, naopak začíná. Vztah vás neustále učí jeden o druhém i o sobě samých. Zdravé vztahy zahrnují nekonformní konverzace a zdolávání překážek. Nehledejme dokonalé, hledejme parťáka, který bude ochotný spolu s námi na sobě pracovat, se kterým porosteme nahoru společně.


MÝTUS 2: ,, Každý jsme anděl s jedním křídlem... Abychom vzlétli, musíme se obejmout.“


Prosím vás, nenechme si namluvit, že jsme andělé s jedním křídlem, a že musíme najít toho druhého, abychom mohli létat. Létat můžeme i sami. Jsme kompletní tak, jak jsme. Vše je jenom mnohem příjemnější a snazší, když najdeme někoho, s kým sdílíme stejné hodnoty, cestu a smysl pro humor.

Naučme se být šťastní sami se sebou. Jsme jediný člověk, se kterým strávíme celý svůj život od narození až po úmrtí. Teprve ve chvíli, kdy zjistíme kým jsme, a kam směřujeme, kdy se naučíme rozumět sobě samým a dělat se šťastní, můžeme vytvářet zdravý vztah bez závislosti.


MÝTUS 3: ,,Jsme chybějící puzzle“ nebo také ,,Hledáme chybějící dílek“

Jsme celí tak, jak jsme. My jsme se po cestě nikde neztratili. Tady se odkážu na Esther Perel, belgickou psychoterapeutku polsko-židovského původu, která se zabývá mezilidskými a partnerskými vztahy a poukazuje na fakt, že my po jednom člověku chceme, aby nám byl: věrný, donesl domů nějaké peníze, byl zodpovědný, staral se o děti, uklízel, pral, žehlil, vařil, byl vtipné, koukal se na stejné filmy a měl rád stejné sexuální polohy, ….“ a takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna. Když to vezmeme suma sumárum, chceme po jednom člověku věci, jako po lidech z celé vesnice.

Někdy očekáváme, že ten druhý zvládne tohle všechno, a udělá nás konečně šťastnými přesto, že jsme to nezvládli my sami.

Možná bychom se měli každý zamyslet, co vlastně od vztahu a partnera očekáváme.


Les Brown říká: ,,Přijměte odpovědnost za Váš život. Vězte, že jste to Vy, kdo Vás dostane tam, kam chcete, nikdo jiný to neudělá.“ Já souhlasím a dodávám: pokud to neuděláme, je možné, že nás někdo jiný dostane tam, kde být nechceme...


Doporučuji pokračovat ve čtení navazujícím článkem: Jak se vyvarovat toxickému vztahu?