Položím vám důležitou otázku: Víte, co je pro kvalitu vztahu to nejdůležitější? Je mi jasné, že většina z vás už očkem pošilhává po odpovědi, ale pokud bych vám dala čas na přemýšlení, pravděpodobně by jste z rukávu začaly sypat slova jako: důvěra, komunikace, láska, podpora, apod. A měli byste pravdu. Odpověď je ale mnohem prostší- jsme to my sami.
Pro kvalitu mého vztahu jsem nejdůležitější já. Pro kvalitu vašeho vztahu jste to vy. Vaše emoční inteligence. To, jestli se známe, jestli známe své stinné stránky, své hodnoty, jestli víme, co máme ve své pandořině skříňce, co si neseme z minulosti, co nám předali rodiče, ale taky kam směřujeme, jaká je naše osobní vize, jaké hodnoty očekáváme od partnera a našeho vztahu.
Protože pokud se neznáme, neumíme pojmenovat věci, které chceme, nevíme, kam jdeme, budeme vždycky vytvářet závislostní vztahy. Budeme hledat někoho, kdo nás doplní, budeme submisivní a budeme zodpovědnost za svůj život a štěstí předávat někomu jinému. Pokud nebudeme naplňovat svou vizi, budeme naplňovat vizi někoho jiného. Budeme nevědomky vytvářet vztahy na základě naší minulosti a mnohdy i nezpracovaných traumat.
Často skloňovaným pojmem dnešní psychologie i laické veřejnosti je emoční inteligence. Právě ta je nejdůležitější pro to, abychom vytvářeli zdravé, dlouhodobé a kvalitní vztahy. Podle amerického psychologa Daniela Golemana a jeho stejnojmenné knihy: Emoční inteligence, která se skládá z pěti složek, se kterýma se blíže seznámíme.
Člověk vždy ale musí zvládat nejprve jednu složku, aby se hierarchicky mohl propracovat dál.
Jedná se o:
1.) SEBE-UVĚDOMĚNÍ
Tedy vědomí toho kdo jsem, co cítím. Chápu, proč to cítím a umím se díky tomu správně rozhodovat. Naučme se věnovat pozornost tomu, co skutečně vidíme, slyšíme a cítíme, nikoli tomu, co si MYSLÍME, že vidíme, slyšíme a cítíme. Emoce jsou důležité signály, které nám otevírají možnosti. Můžeme zareagovat buď automaticky (třeba i sebedestruktivně), nebo díky dostupným informacím využít situaci ve svůj prospěch.
2.)SEBE-REGULACE
Při emočně vypjatých situacích reagujeme často impulzivně a říkáme, že jsme si nemohli pomoci: Bylo to silnější než já. Ve skutečnosti si vždycky můžeme pomoci. Ovládání vlastních emocí je schopnost vnímat a usměrňovat jejich energii tak, aby se emoční prožívání stalo naší navigací a motorem na životní cestě.
Ve svých životech často obviňujeme své okolí a partnery za to, že se cítíme tak, jak se cítíme. Je potřeba převzít kontrolu nad způsobem, jakým myslíme, reagujeme a rozhodujeme se.
K zamyšlení: Zkuste si představit situaci, kdy jste doma a do dveří vtrhne rozzlobený váš partner. Okamžitě začne nadávat a osočovat vás. Co cítíte? Pravděpodobně se dostaví některé nelibé emoce. Co tyto emoce vyvolalo? Bylo to chování vašeho partnera? Překvapivě, ne. Bylo to vaše myšlení, které jste s touto situací měli spojené. Ve chvíli, kdy váš partner vtrhl rozohněně domů, váš mozek začal vyhodnocovat, co si o této situaci myslí. Možná už jste takovou situaci zažili v minulosti. Na základě ní pak váš mozek vyhodnotil, co se pravděpodobně děje. Někomu se začne honit hlavou: „Co jsem zase provedl?“, někomu jinému „Co si to dovoluje?“ apod. Je to naše myšlení, které spustí emoce a ty následně spustí určitou tělesnou reakci, atd.
Důležité je uvědomit si, že jsme to my, kdo nese kontrolu za své myšlení a chování. Seberegulace je schopnost pojmenovat, jak se cítím, proč se tak cítím a následně se díky tomu správně rozhodovat a usměrňovat projev svých emocí.
Samozřejmě nejsme stroje, je potřeba si dovolit prožít své emoce, ale vždy ideálně v bezpečném prostředí. Nemůžeme z nikoho, ani svého partnera, udělat svůj hromosvod našich emocí, za které nemůže. Pokud se nám něco takového stane, je potřeba o tom v jakémkoliv vztahu mluvit, přijmou odpovědnost za své jednání a nést následky. Vždy je tedy správná cesta s partnerem komunikovat o tom, co se stalo, proč se tak stalo, co to vyvolalo a společně se následně podílet na tom, jak tomu můžeme předcházet.
3. SEBE-MOTIVACE
Nejsilnější motivací ke změně je smysluplnost našeho konání. Motivace je obrovsky důležitá pro vztah. Pro většinu lidí je jednou z nejdůležitějších věcí ve vztahu věrnost. Ať to zní jakkoliv zvláštně, pravdou je, že k věrnosti je potřeba druhého i inspirovat (a naopak - být inspirován). Ve vztahu je pak důležité, aby se potkali naše vnitřní motivace (jediná skutečná motivace) s tou vnější (tomu říkáme inspirace z okolí).
Je to právě inspirace, která je onou klíčovou ingrediencí celé řady spokojených vztahů.
Ve chvíli, kdy nás druhý přestává inspirovat, ztrácíme motivaci o vztah pečovat, a často z něj odcházíme. Nemusí tomu tak ale být vždy. Pokud cítíme, že pro nás již partner není takovou inspirací, máme možnost si s ním promluvit, říct, co se v nás odehrává a nabídnout opět společnou práci na sobě. Váš partner se buď může urazit nebo (pokud mu za to váš vztah stojí) na sobě může začít pracovat a znovu vás tak začít inspirovat.
2 tipy, jak s partnerem můžete posílit váš vztah:
1.) Udělejte si s partnerem hezký večer a napište si společně, čím vás ten druhý inspiruje. Někdy stačí opravdu maličkosti.
2.) Při vhodné příležitosti se partnera zeptejte, co můžete udělat pro to, abyste byli lepším partnerem. Potom si role vyměňte. Věřte mi, že je to lepší než čekat na hádku, zároveň tím, že první nabídnete, že i vy se chcete stát lepším partnerem, vaše drahá polovička bude daleko otevřenější.
4.) EMPATIE
Většina lidí empatii interpretuje jako schopnost vcítit se do druhého. Mnohem přesnější by bylo říci, že jde o snahu vcítit se, ale k tomu, aby naše empatie byla správná, je potřeba i prověření zda je náš úsudek správný či nikoliv. Mnohdy stačí se prostě ZEPTAT SE druhého. To může znít např. ,,Vidím, že se něco děje, chceš si o tom popovídat?“.
Tady se dostáváme ke svobodné možnosti volby, stejně jako v předchozím bodu, kdy na sobě druhý buď chce pracovat nebo nechce. Má na výběr, stejně jako my následně máme na výběr, zda za těchto podmínek ve vztahu zůstaneme nebo z něj odejdeme.
I v tomto případě musíme být připraveni, že si partner možná promluvit nebude chtít. V tomto případě je míč na jeho straně a on musí nést následky své reakce - tedy unést fakt, že se ho nebudete doprošovat, své emoce si musí zpracovat sám a nevyčítat vám, že jste si nepopovídali. Pokud naopak nabídku přijme, neměli byste ze své nabídky vycouvat vy. Každý z nás má tedy svobodnou vůli, kterou je potřeba vzájemně respektovat.
5.) SOCIÁLNÍ KOMPETENCE
Kompetence pojmout sociální situace a spletitost vztahů, mezilidských i partnerských. Je to schopnost bezproblémového sblížení a celkové umění mezilidských vztahů. Využijte hádky v rodině i konflikty ve vlastní hlavě k rozvoji své emoční inteligence.
Využijme znalost sebe samých k vytvoření si zdravých a plnohodnotných dlouhodobých vztahů.